Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 10. 2018

zata

Bude oblačno až zataženo, k večeru od SZ místy déšť. Denní teploty 9 až 13°C. Noční teploty 8 až 4°C.

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Obsah

Historie poutního místa

Ke konci třicetileté války v době švédských válek (1642 až 1648) byl podle pověsti ve zdejší skalní jeskyni vodou z jejího pramene zázračně uzdraven a zachráněn před smrtí raněný a vysílený voják, a to na přímluvu Panny Marie, která se mu zde zjevila po jeho vroucích modlitbách. V té době byl správcem fary ve Spálově řádový kněz - augustinián z Fulneka Jiří Václav Wolf (1636 - 1655). Zpráva o zázračném uzdravení vojáka se roznesla brzy ze Spálova po celém okolí. Mlynář z blízkého Spáloského mlýna pořídil prý do jeskyňky obraz P. Marie a jeho chromý "mlynářčík" z téhož mlýna o toto místo vzorně pečoval a chodil se sem pravidelně modlit, protože do Spálova do kostela bylo pro něho velmi těžké docházet. Postupem času se k milostivému obrazu P. Marie přicházelo modlit a prosit o pomoc v nemocech a strastech stále více a více poutníků z celého okolí. Pověst udává, že po postavení chrámu se rozhodli obyvatelé Spálova přenést zázračný obraz P. Marie do svého obnoveného farního kostela. Dále pověst vypravuje, že obraz byl třikrát přenesen do Spálova na oltář, ale pokaždé záhadně zmizel i z uzamčeného kostela, a byl vždy opět nalezen ve Skále u Odry. To bylo považováno za přání Bohorodičky a od té doby byl již obraz ponechán trvale na původním místě, a Spálovští se zavázali konat každoročně 8. září pouť ke Skále P. Marie.

Protože lidé byli přesvědčení o léčivých účincích zdejší vody, postavila zde spálovská vrchnost (Mořic svob. pán Záviš z Osenic, 1841 - 1873), vanové lázně k využívání vodoléčby, která byla v minulém století všeobecně uznávána a používána. Tyto vanové lázně jsou písemně doloženy již k roku 1848 a léčil v nich vodou a koupelemi první spálovský vrchnostenský lékař Laurenz (Vavřinec) Tichý, jehož pomník stojí u zdi sakristie spálovského kostela. První malá hospoda u Skály P. Marie čp. 210 byla postavena v roce 1852 a jejím prvním hostinským byl Josef Böss, bývalý panský sluha a stolař na spálovském zámku, rodák z Valašského Meziříčí. Dřevěné vanové lázně zničil později požár a nebyly již bohužel více obnoveny.

Původní obraz P. Marie byl před 100 lety nahrazen kamennou sochou P. Marie s Ježíškem v náručí, kterou dala udělat v obci Gurawa v Haliči (dnešní Polsko) u tamního kamenosochaře majitelka hostince Marie Futschiková roz. Bössová, a jež stojí podnes na oltáři v jeskyni. Socha byla přivezena koncem 80. let nedlouho před rokem 1891, kdy byla dokončena stavba dráhy Suchdol - Budišov, a musela být proto ze Suchdola přivezena selským povozem. Při dopravě přes kamenitý brod v Odře u Klokočůvku byla nárazy vozu poškozena (ulomila se hlava) a musela být před postavením na oltář nejprve opravena.

Poutě a zázračné uzdravení

Spálovské poutní místo Panna Maria ve Skále, v malebném údolí řeky Odry bylo vždy pro věřící naší obce místem odpočinku, útěchy, proseb a modliteb k Panně Marii. Věrni slibu našich zbožných předků z doby po třicetileté válce se konala vždy k svátku narození Panny Marie, 8. září, poutní procesí k Panně Marii ve Skále od spálovského kostela svatého Jakuba.

Tradiční pouti a procesí se konaly až do roku 1938, kdy došlo k násilnému obsazení pohraničního území Československa, do kterého byl začleněn i Spálov s poutním místem, německými okupanty. Následný zákaz veřejného shromažďování lidu hromadné pouti nedovoloval. Přesto se spálovští věřící v této i následné době druhé světové války neodradili a po celou dobu okupace jednotlivě i v menších skupinkách poutní místo Panna Maria ve Skále navštěvovali a hledali zde v modlitbách útěchu u Panny Marie.

Po ukončení druhé světové války v roce 1945 se u Panny Marie ve Skále konala děkovná pouť za velké účasti věřících ze Spálovska. Lidé věřili, že český národ bude žít opět svobodně a že nikdo nebude bránit konání poutních procesí. V dalších poválečných létech se konání poutí obnovilo. Dne 8.září 1947 se pouti u Panny Marie ve Skále jen v procesí ze Spálova zúčastnilo okolo 700 poutníků. V neděli 10. září 1949 se tradiční spálovské pouti zúčastnil i světící biskup olomoucký Th.Dr. Stanislav Zela a okolo pěti tisíc poutníků. Bohužel po upevnění moci vládnoucí strany po roce 1948 nastala opět doba omezování lidských práv a náboženské svobody. Okresní politické orgány hledaly cesty a způsoby jak konání poutí k Panně Marii omezit nebo zabránit. Například přemístění mostu přes Odru do Klokočůvku, poukazovali na nebezpečí padání kamení ze skály nad jeskyňkou s Pannou Marií a další. I když se tyto závěry nepodařilo zrealizovat bylo třeba pro konání poutí povolení okresního úřadu.

Na opakované žádosti spálovského farního společenství a spálovské fary bylo v průběhu 40 let totality několik poutí povoleno, většinou bez poutního procesí. Bylo to v letech 1954, 1966 a v r. 1967.

Na den 8. září 1968 byla pouť povolena i s procesím ale procesí ze Spálova se neuskutečnilo pro mimořádnou vojenskou situaci. U Panny Marie se konalo za účasti okolo čtyř tisíc poutníků jen kázání a pobožnost. Ještě v roce 1969 se konala mimořádná pouť s procesím, ale už následující poutě v letech 1970, 1971, 1972 a 1976 byly povoleny opět bez procesí.

Po roce 1989 se konají tradiční pouti procesím k poutnímu místu pravidelně každý rok, v září, za velké účasti poutníků ze Spálova a blízkého i vzdálenějšího okolí.

Zázračné uzdravení

V březnu roku 1918 onemocněla rolníku Josefu Královi ve Spálově pětiletá dcera Anička. Na první pohled bylo zřejmé, že jde o vážnou chorobu, byl k ní zavolán lékař. Ten po prohlídce konstatoval skvrnitý zápal plic. Rodičům sdělil, že jde o chorobu velmi vážnou a nebezpečnou, ze které se sotva 1 procento uzdravuje.

Po marném 3 týdenním léčení a vyzkoušení všeho, co měl po ruce, se vzdal jakékoliv naděje na vyléčení. Vysoká horečka 41 stupňů, přes veškerou lékařskou pomoc, stravovala poslední zbytky síly dítěte a dostupovala svého vrcholu. Z malé Aničky nezbylo nic jen kost a kůže, klouby kolenní měla otekle, že vypadaly jako obrovské koule. Byl to obrázek živé mrtvoly, obraz lidské bídy a nemohoucnosti. Pohled na Aničku byl srdcervoucí. Po třech týdnech Aničku opět navštívil lékař, sdělil rodičům, že je konec, že se dítě rána nedočká. Anička již stěží dýchala, rty měla zmodralé, takže každou chvíli čekali, že vydechne naposledy. Starší sestra Aničky Marie, která měla 11 roků, se modlila k Panně Marii za uzdravení své sestřičky. Viděla jak Anička trpí, nemohla žít ani zemřít, řekla ráno své matce, že půjde své nemocné sestře pro vodu k Panně Marii ke Skále. Když vodu od Skály donesla, dali Aničce obklad z této vody a trošku vody vnutili Aničce do úst. Nemocné Aničce v malé chvilce horečka poklesla na 38 stupňů a hned si žádala jídlo (před tím celé tři dny nejedla). Matka poslala dceru Marii pro lékaře. Jakmile lékař Marušku uviděl, hned si myslel, že Anička už skonala. Ale Mařenka odpověděla, že ne ale že chce něco jíst, jestli jí tedy mohou něco dát. Lékař se divil a říkal, že pokud je to pravda, ať jí dají jíst, co si přeje a on, že se za chvilku na ni přijede podívat. Po prohlédnutí malé Aničky, se zeptal co jí jenom dali, že se zde skutečně musel stát nějaký zázrak. Veškeré nebezpečí bylo úplně zažehnáno.

Anička Králová se zázrakem uzdravila. Všichni, kteří nemocnou znali a v její nemoci jí navštěvovali přičítají uzdravení na přímluvu Panny Marie ve Skále.