Městys Spálov
Spálov

Historie

Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik  listiny se klade do druhé poloviny 14. století. 
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let. 

Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.

Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).

V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.

Větrná smršť na Spálovsku v roce 1932

 

Renesanční cínová křtitelnice ve Spálově

(Výpisky z článku Františka Šustka z roku 1983)

Popis

Křtitelnice se skládá z cínového kotle a dřevěného podstavce. Celková výška je 99 cm, z toho výška cínového kotle činí 38 cm a výška podstavce 61 cm. Průměr horního kruhového okraje měří 58 cm, vnitřní průměr kotle nahoře je 44,5 cm. Váha cínového kotle bez podstavce se rovná přesně 14kg. Na vnější oblé stěně kotle jsou dole tři oválné reliéfy lvích hlav o délce os 6cm a 7cm, nahoře asi ve dvou třetinách výšky kotle jsou dva kovové reliéfy hlaviček andílků s křídly, jejichž rozpětí činí 12cm. Horní kruhový okraj křtitelnice je ozdoben po celém obvodě reliéfně provedeným jemným dekorem, složeným z geometrických prvků. Jeho šířka je 4,5 cm. V horní čtvrtině na vnější straně kotle pod obvodem s geometrickým dekorem je v kovu vyryt nápis o rozměrech 35x4 cm ve třech řádcích s textem:

CHRISTINA: FRAW VON LOSENSTEIN/
WITTIB GEBORNE HERRIN VON ROGENDORFF/
VND MOLENBVRK FRAW AVF SPANNAW ANNO 1619/

Uvnitř na dně křtitelnice je v kruhu o průměru 6,5 cm umístěn kruhový reliéf v kovu, zobrazující uprostřed kříž s ukřižovaným Kristem, pod nímž po stranách stojí dvě postavy, patrně P. Marie a sv. Jan. Křtitelnice je již na několika místech vyspravována a letována jak cínem, tak i kousky měděného plechu. Původní kovové víko ani předpokládané tři kovové nohy křtitelnice se nedochovaly. Nynější dřevěný podstavec je z roku 1912. Před ním měla křtitelnice dřevěný soustružený podstavec stejného tvaru jako má dodnes barokní kazatelna.

Doklady o křtitelnici

Nápis na křtitelnici ukazuje, že ji darovala spálovskému kostelu roku 1619 Kristina z Rogendorfu, Mollenburku, na Mitgrabě a na Spálově, vdova po Hynku starším Bruntálském z Vrbna, která byla majitelkou spálovského statku od r. 1611 (kdy jej koupila od Bernarda Podstatského z Prusinovic) až do své smrti v roce 1621. Její manžel, zemřelý roku 1596, byl majitelem panství a hradu Helfštýna a města Lipníka. Znak a podoba Kristiny z Rogendorfu jsou dochovány na portále domu v Olomouci, Mořické nám. 5. Kristina z Rogendorfu byla horlivá evangelička a Němka, což vysvětluje, proč je nápis na křtitelnici německý, i když spálovská farnost měla převážně české obyvatelstvo. V její době jsou ve Spálově doloženi dva luterští kněží- církevní správce Jan Štemberský, původem z Hranic, autor luterského katechismu, a farář Jonáš Gerberides, pocházející z Vratislavi.

Lidově se křtitelnici říkalo „Lutrijánka“, protože byla pořízena v předbělohorské, luterské, době. Po rekatolizaci spálovské farnosti sloužila křtitelnice dále svému účelu pro katolické křty a slouží takto až do dnešní doby. Místní tradice, kterou zachytil luboměřský písmák Rudolf Mík, udává, že původní kamenná křtitelnice ze spálovského kostela byla přenesena na poutní místo Skála Panny Marie, kde slouží dodnes jako nádržka na vodu, která zde pramení a jíž lid přisuzuje léčivou moc. Spálovská farní pamětní kniha 1720-1845, jejímž autorem je z podstatné části farář Antonín Michael Chalupa (1749-1784), rodák z Milostovic u Opavy, obsahuje dvě zmínky o cínové křtitelnici z r. 1619. První latinský zápis (ze dne 20. 6. 1764, kdy se konala generální vizitace oderského děkanátu v klášteře řeholních kanovníků sv. Augustina ve Fulneku) uvádí: „Křtitelnice je celá z cínu s poklopem, na němž je socha sv. Jana Křtitele“. Druhá stručná zmínka udává: „Křtitelnice bez cotta- 384 lotů“. Zde šlo zřejmě jen o váhu vlastního cínového kotle bez dřevěnéhonádstavce a sošek. Údaj je však chybný, protože rovná-li se jeden lot 17,5 g a křtitelnice ve skutečnosti váží 14 kg, měla být udána váha 800 lotů.Tyto zmínky dosvědčují, že v roce 1764 byla již křtitelnice opatřena dřevěným nádstavcem se soškami Jana Křtitele, který křtí Krista v Jordánu. Nad nimi se pak vznáší holubička symbolizující Ducha svatého. Kdy došlo k této barokní úpravě původně renesanční křtitelnice se zatím nepodařilo zjistit. Protože se však o této úpravě Chalupa nezmiňuje, lze předpokládat, že k ní došlo již před r.1744, kdy Chalupa nastoupil ve Spálově jako kaplan. Řehoř Wolný se ve své církevní topografii Moravy (1859) zmiňuje o spálovské křtitelnici i o její donátorce a připojuje údaj, že „byla roku 1851 nově štafírována nákladem dobrodinců“. Šlo o barevnou úpravu povrchu plastik sousoší a empirovou úpravu podstavce sousoší na křtitelnici. V době 1. republiky v r. 1927 došlo při opravě interiéru kostela k nevhodnému zásahu- všechny sochy, oltáře, kazatelna i křtitelnice byly natřeny bílou olejovou barvou, kterou byly překryty všechny původní barvy.

Při nové úpravě kostela v roce 1976 byla znovu odkryta původní polychromie soch, kazatelny a byl odstraněn i nevhodný bílý nátěr na kotli křtitelnice. Barokní sousoší Křest v Jordáně bylo odděleno a pověšeno na zeď kostelní lodi, aby vynikla krása renesanční křtitelnice.

Autorství křtitelnice

Ani při zevrubné, důkladné a opakované prohlídce celého povrchu křtitelnice nebyla nalezena žádná značka nebo nápis jejího zhotovitele. Ale sama okolnost, že paní Kristina z Rogendorfu měla v Olomouci dům a často tam přebývala, naznačuje pravděpodobnou možnost, že spálovskou křtitelnici zhotovil nějaký olomoucký cínařský mistr. Něco napovídá i reliéf Ukřižovaného Krista na dně kotle a letopočet zhotovení 1619. B. Indra ve své práci Olomoučtí cínaři od počátku 15. do poloviny 17. století vyslovil domněnku, že autorem spálovské křtitelnice by mohl být cínařský mistr Silvestr Benešovský, případně Hans Merle, kteří byli v té době olomouckými měšťany a měli tam cínařské dílny. Pro prvního z nich by mluvila okolnost, že používal na své pečeti štítek se znakem kříže, což upomíná na motiv Ukřižovaného v reliéfu na dně křtitelnice. Indra dále uvádí, že téhož původu je také cenná renesanční křtící mísa bývalého luterského kostela v Hranicích z r. 1616, opatřená českým nápise, která je dnes uložena v Rakouském muzeu užitého umění ve Vídni. Srovnáme-li tvary kotlů křtitelnic a typy písmen obou nápisů na hranické a spálovské křtitelnici, zjistíme, že jsou úplně shodné, což nesporně potvrzuje správnost domněnky, že obě křtitelnice byly zhotoveny v téže dílně.

Městys

Informace od nás

Smart info

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

Chci se zaregistrovat

Facebook

 
 

Rozpočet

rozpočet

Odstávky elektřiny

ČEZ Distribuce - Plánované odstávky

Odkazy

Obce mikroregionu