Městys Spálov
Spálov 62
742 37 Spálov
IDDS: rf3bbdf
Spálov
Poutní místo se nachází 2,4 kilometru severně od Spálova a 1,9 km od železniční zastávky Heřmánky na pravém břehu Odry. Není zde žádná svatyně, ba ani kaplička. Zato příroda obklopila toto tajuplné místo zvláštním mystickým půvabem. Chrámovou klenbu nahrazují košaté koruny buků a javorů, kněžiště vždy s bohatě ozdobeným oltářem tvoří skalní stěna s nehlubokou jeskyňkou, v níž stojí soška Bohorodičky, přístupná po krátkém kamenném schodišti. Vedle jeskyňky se nachází polokruhová terasa s kamennou podezdívkou a dřevěným zábradlím ke konání poutních bohoslužeb. Na terasu se vstupuje po pětistupňovém schodišti, na jehož pravé straně stojí kruhový podstavec s kamennou nádobou, do níž vtéká kovovou trubkou voda z jeskyně. Svažité prostranství zabezpečuje zděný kamenný břeh, přecházející v horní části do ochranné zídky, podél níž jsou rozmístěné lavičky.
Podle lidové pověsti prý vzniklo poutní místo Panny Marie ve Skále na základě zázračného uzdravení na smrt vysíleného vojáka z konce třicetileté války v době švédských nájezdů (1642-1648). Zmírající voják se vroucně modlil k Panně Marii o záchranu. Ta ho vyslyšela a voják se uzdravil pramenem vody, který vytryskl ze zdejší skalní jeskyňky. Zpráva o zázračném uzdravení vojáka se roznesla brzy po celém okolí. Odevšad přicházeli lidé ke Skále, aby v posvátném vytržení postáli u tajemné rokle. Pak se zde objevil tajemný obraz Panny Marie, k němuž „odedávna se koná každý rok procesí“, jak zní ohláška ze dne 7. září 1851. Protože byli lidé přesvědčeni o léčivých účincích zdejší vody, postavila zde spálovská vrchnost vanové lázně pro vodoléčbu. Tyto lázně jsou písemně doloženy již k roku 1848 a léčil v nich vrchnostenský lékař-ranhojič Vavřinec Tichý, jehož pomník je zazděn ve zdi sakristie spálovského kostela. Zanedlouho na to v roce 1852 nechala spálovská vrchnost postavit u lázní malou hospodu a jejím prvním hospodským byl Josef Böss, bývalý panský sluha a stolař na spálovském zámku. Dřevěné vanové lázně zničil později požár a nebyly již obnoveny.
Bössova dcera Marie, provdaná Futschiková, nechala zhotovit kamennou sochu Panny Marie s dítětem v náručí, kterou se nahradil původní obraz Panny Marie. Socha byla vytesána v kamenosochařské dílně v obci Gurewa v polském Haliči.
Naše pozvání na výlet směruje ke Spálovu, k prohlídce Petrovy skály. Když auto zaparkujete na cestě z Oder na Potštát, poblíž odbočce na Spálov, můžete se v zimě vydat na malou procházku s velkými zážitky. Podél hlavní cesty je vyšlapaná cestička - v dnešních dnech nemůžete minout, dále cestičkou v korytu potoka a po 15 minutách jste u cíle, druhá možnost je dojít ze Spálova. Petrova skála je komorová břidličná dobývka, pro běžného turistu po většinu roku ne příliš zajímavá. Její atraktivita stoupá v mrazivých dnech, kdy ze stropu a ze dna jeskyně vyrůstají ledové rampouchy různých velikostí, forem a tvarů. Objevují se i tzv. ledové záclony a mnohé další útvary. Letošní dlouhotrvající mrazy již stihly vytvořit impozantní ledovou výzdobu. Nezapomeňte své zraky také zvednout na strop komory, námrazy na břidlici, to je nádhera!
Velice prosím, hlídejte své ratolesti a domácí mazlíčky ať ledovou výzdobu neponičí. Ať se mohou chodit potěšit nadšenci i v dalších dnech. Jak známe Petrovu skálu, ještě letos neřekla poslední slovo. Pravá nádhera nás čeká v únoru, ale nechme se překvapit.
Petrova skála sloužila k těžbě břidlice. Petrovu skálu tvoří jeskyně s půdorysem 8x9m a výškou 5 metrů. Vlivem svisle orientovaných vrstev břidlice vytváří prosakující voda v jeskyni za příznivých mrazivých podmínek koncem zimy nádherná ledová seskupení krápníků všech druhů: stojatých stalagmitů, visících stalaktitů a spojených stalagnátů.
Skaliska nad Učišníkovským a Častochovským potokem vystupují na zalesněných svazích jako rozsáhlé masy kamene, místy souvislé, místy rozpadající se. Na ně navazuje kamenné moře Častochov, vytvářející na lesním úbočí široké suťové pole balvanů, vzniklé mrazovým zvětráváním hornin s hlavním podílem slepenců.
Štola v Pekle vznikla z těžby břidlice na střešní krytinu. Měří dvacet metrů a do výšky má čtyři metry. Ve štole našla úkryt početná netopýří kolonie.
Javor klen ukončuje krátkou jednostrannou alej za Příhonem podél travnaté cesty s osmnácti javory.
Javor klen (Acer pseudoplatanus), byl vyhlášen v roce 1981 za chráněný přírodní výtvor s označením „Spálovský klen“. Jeho stáří je odhadováno na tři sta let, obvod kmene ve výšce 1,3m vykazuje 4,36m, což odpovídá kruhu o průměru 1,39m. Masivní točitý kmen se ve výšce tří metrů bohatě rozvětvuje do rozložité koruny o šířce okolo 22metrů a výšce 19metrů.
Švédská skála se tyčí nad ústím Čermenky do řeky Odry, poblíž železniční stanice Heřmánky. Na ní a v okolních lesích se za vpádu Švédů ukrývali obyvatelé Spálova. Třicetiletá válka (1618 – 1648) tragicky zasáhla také Spálovsko a široké okolí. Spálovské panství do roku 1621 vlastnila Kristina z Regendorfu, po její smrti bylo dáno do užívání Elizabetě z Vrbna a jejímu manželovi Gotfridu Breinerovi ze Stubniku. V archiváliích rodinného archivu knížat z Dietrichštejnů se zachovaly podrobné zprávy o plenění za třicetileté války u nás, a to jak císařskými vojsky, tak Švédy. Nejtěžší období pro Spálov se datuje od března 1642, když se tu usadila část pluku plukovníka Vincentiho – 124 rejtarů, v Barnově 106 vojáků se 104 koni, náklady na obživu stály panství 101 zlatých. Přímo do zámku ve Spálově se o několik dní později nakvartýrovaly dvě kompanie rejtarů. Podle písemné zprávy správce panství Matyáše Hofera, oba pluky císařského vojska táhly na hrad Vikštejn a ten obsadily. Z Vikštejna skoro denně na spálovské panství zajížděly oddíly a zde bez milosti rabovaly, takže ubozí lidé před nimi utíkali do lesů s nejnutnějšími věcmi, zatímco vojáci rabovali v prázdných domech. Na druhé straně Švédové měli obsazen Fulnek a odtud prováděli vpády, tak se stalo, že za několik dní po rabování císařských přitáhli opět Švédové.
Největší rabuňk císařských vojáků se odehrál 3. a 4. července 1642 ve všech obcích spálovského panství. Tehdy podle seznamu odcizených věcí odvlekli vojáci ze Spálova 26 koní, 24 krav, 564 ovcí, 99 měřic rži a 147 měřic ovsa, což vše odvezli na 9 vozech, které také vzali spálovským sedlákům a už je nevrátili. V Luboměři to bylo 14 koní, 51 krav, 68 měřic rži a 82 měřic ovsa. V Barnově 12 koní, 23 krav, 681 ovcí, 54 měřic rži a 32 měřic ovsa. Celková škoda u poddaných byla odhadnuta na 2 029 zlatých. Ze zámku bylo tehdy odvlečeno 18 kusů hovězího, 274 ovcí a 139 měřic ovsa.
Vpády švédských a císařských vojsk se opakovaly v letech 1643, 1645 a 1646 a vždy jen kradli, rabovali a ničili. Od ledna 1646 muselo panství Spálov odvádět do Olomouce výpalné švédskému veliteli plukovníku Windersovi. Pro peníze 36 zlatých a 30 měřic obilí si přijížděl každý měsíc s eskortou. Právě na jaře 1646 vyvrcholila největší bída. Všechen dobytek, krávy, koně skrze plundrování byl odvlečen, odvezeno všechno zrní jařin, potřebné k jarní setbě, takže nebylo možné provést jarní osetí, ani nebylo čím obdělat pole. Z toho roku 1646 se dochoval úplný seznam všech poddaných na panství, v němž je doslovně napsáno, co všechno poddaní sklidili na obilí ve snopech. V porovnání s jinými léty to bylo opravdu jen málo.
Vypravovalo se např., že po skončení švédské války se uchovalo jen jedno telacko, které bylo schováno v ,,Šustečkovém chrastí“ (selský grund č. 118). Byla to telička, z níž pak byly odchovány další krávy ve Spálově. Povídalo se, že osadníci konali hlídky, aby varovali obyvatele před vpádem vojáků, aby lidé mohli včas utéci do lesů. Vartéři se ukrývali v korunách košatých stromů. Obyvatelé i s dobytkem se skrývali v okolních lesích, nejvíce však na strmé skále u Hradišča (Hradiska), které se od těch dob říká Švédská skála. Luboměřský kronikář Rudolf Mík (1892 – 1975) vytesal v době 1. republiky na Švédské skále pamětní nápis: ,,Útulek Spálovských před Švédy v r. 1643“.
Dnes na Švédské skále stojí dřevěný altán, ve kterém je možné si odpočinout a těšit se z krásného výhledu do okolí. Pod ním se vine jeden z chodníků, kterým si do poloviny minulého století krátili cestu studenti a cestující ze Spálova k nádraží v Heřmánkách. ( J. Šustková)
Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.
